Odkaz Davida Sterna: NBA je obchod. Ale titul si za peníze nekoupíte
04. 01. 2020, 10:00 » Úhel pohledu - Autor: Michal Horáček
(zdroj: Nbasket.cz)
David Joel Stern se narodil 22. září 1942 židovské rodině v New Yorku. Absolvoval několik univerzit se zaměřením na historii a na právo, po složení státní právní zkoušky začal v roce 1966 pracovat jako externí právní zástupce pro NBA. V roce 1978 se stal hlavním právníkem ligy a hned na to jejím viceprezidentem. O šest let později pak Larry O’Brien v pozici hlavního komisionáře skládal funkci a Stern se stal jeho nástupcem.
Jméno Larryho O’Briena už někdy slyšel v souvislosti s NBA každý. Ale víte, kdo to doopravdy byl, kromě toho, že jeho jméno nese trofej pro vítěze ligy? Mimochodem, pojmenování této trofeje jako poctu O'Brienovi inicioval právě jeho nástupce. Otázka zní – co teď ponese Sternovo jméno?
Ale zpět k O'Brienovi. Mimo NBA se proslavil třeba na poli politiky, připravoval totiž volební kampaň pro prezidenta Kennedyho. Poté působil jako předseda demokratů nebo coby sekretář prezidenta Johnsona. Byl to muž s kontakty na nejvyšších místech. Hlavním milníkem jeho basketbalového působení bylo sloučení NBA s ABA, rozšíření ligy z 18 na 23 týmů a vymezení území pro tříbodové pokusy, které do té doby existovalo pouze v ABA. Když oznámil konec svého působení, očekávalo se, že jeho nástupcem se stane podobně vážený muž – tak, aby liga neztratila na prestiži. Naopak.
Laťka nebyla nízká, veřejnost proto tipovala, že v čele NBA stane některá ze známých osobností, jež bude schopná dál tahat za ty nejdůležitější nitky. Jenže O'Brien překvapivě zvolil tou dobou neznámého Sterna. Proč? Ten totiž už měl s ligou zkušenosti, což byl pro vážného kandidáta stěžejní předpoklad.
I proto, aby se odvděčil, začal ambiciózní Stern své nové funkční období tím, že dotáhl do konce projekty, které mu, ještě coby svému podřízenému, posvětil právě O'Brien.
Konec s „fetováním“
Nejdůležitějším, ovšem nejtěžším úkolem byla změna veřejného mínění. Veřejnost chápala NBA jako bandu „agresivních feťáků“, které na popularitě nepřidala ani zpráva Los Angeles Times, jež informovala, že na základě mediálního průzkumu užívá pravidelně drogy více než 75 % hráčů. Není divu, že Američané o profesionální basketbal neprojevovali velký zájem, a tak třeba finále NBA bylo přesunuto na víkendové odpoledne a v týdnu do pozdních nočních hodin. Jindy nebyl prostor...
Jen pro představu: loňské dramatické souboje mezi končící ságou Warriors z Oaklandu a překvapivým finalistou ze severu Raptors sledovalo vždy minimálně 15 milionů lidí (a čísla internetového sledování sestřihů mají ještě daleko vyšší číslovky).
V roce 1983 se navíc očekával silný draft (Hakeem Olajuwon, Michael Jordan a Charles Barkley), tak se většina týmů odhodlala k „tankingu“ (záměrnému prohrávání), aby v pořadníku získali co nejlepší pozici. Jen pro příklad: Rockets prohráli 14 z posledních 17 utkání, zajistili si právo prvního výběru a okamžitě sáhli po Hakeemovi. A Bulls, kteří prohráli 14 z posledních 15 utkání, nakonec po neuvěřitelném přešlapu Portlandu, jenž si zvolil Sama Bowieho, získali Jordana.
Komisař věděl, že tudy cesta nepovede, a z módu „Stern-právník“ rychle přešel na „Stern-obchodník“. Ano, úspěšný byznysmen věděl, že dokud nebude veřejnost basketbal milovat, nebude jeho podnik fungovat. Zvolil tak podobnou strategii jako například Apple. Přeloženo do běžného jazyka: „Vychovám si zákazníky, kteří můj produkt budou nade vše zbožňovat, aby následně dychtili po každém dalším soustu, které jim předhodím.“
Nejdříve se Stern pustil do ostrého souboje s drogami a zavedl pravidelné testování hráčů. Stál si za názorem, že dokud NBA nepůjde příkladem, pozornost sponzorů si nezíská. Mimochodem, právě mecenáši se o ní do té chvíle vyjadřovali jako o „too black competition“ – je však třeba si uvědomit, že v 80. letech ještě ve filmech, s nadsázkou řečeno, nemusel být povinně zástupce každé rasy. Cokoliv, co bylo „too black“, bylo zkrátka špatné.
Už žádné podvody, přátelé
Dále Stern změnil systém draftu, do té doby založený na pravidlu „čím horší výsledek, tím lepší výběr“. Systém nahradil obálkami, které zaručovaly loterii pro tři nejhorší týmy, a následně obálkový systém pro ostatní. Tento systém fungoval jen do roku 1990, protože i u něj se dost spekulovalo o manipulaci – tou údajně trpěl už ročník 1985, v němž Knicks dělali vše pro zisk hvězdného Patricka Ewinga. Nový systém od roku 1990, založený na „vážené loterii“, je pak – s mírnými úpravami – platný doposud.
Následně dokončil i další projekt – platové stropy. Ačkoliv NBA ve čtyřicátých letech platový strop zavedla, hned po prvním roce ho zrušila. Během následujících let „volnosti“ mohl kterýkoli majitel nabídnout své budoucí hvězdě v podstatě neomezené množství peněz. Stern si dobře uvědomoval, že lidé nesmějí nabýt dojmu, že titul si lze koupit. Jak se ostatně vyjádřil Rick Welts, tehdejší marketingový ředitel ligy: „Davida nezajímali schopní a supertalentovaní lidé, tedy ne do té doby, než projevili zápal a nadšení pro hru. Protože i to bylo hlavní charakteristikou jeho osobnosti.“
To, jak vystupoval sám, očekával Stern i od obecenstva. Dokud nebudou diváci zapálení do soubojů, dokud budou mít pocit, že se titul dá koupit, NBA nebude fungovat. Proto byla v roce 1985 stanovena konečná výše výplatní pásky u každého týmu. Majitelé měli k dispozici 3,6 milionu dolarů. Ovšem vězte, že oproti NHL a NFL je takový strop označován za „měkký“, protože existuje způsob, jak ho ho překročit. Říká se mu daň z luxusu.
Pro letošní ročník byl strop nastaven na 109 milionů dolarů (to znamená nárůst o víc než 105 milionů od jeho zavedení). Leckoho překvapí, že největší daň z luxusu letos platí Portland Trail Blazers, kteří přepálili platový strop o 12 milionů. Hned za nimi pak následují vicemistři z Golden State Warriors a také Miami Heat.
Ve výsledku je Sternovi připisována největší zásluha za abnormální nárůst popularity NBA v 90. letech i na počátku nového tisíciletí – a právem. Před více než sedmi lety, 25. října 2012, věčně usměvavý komisař oznámil, že k 1. únoru 2014 ve své funkci skončí. Jeho nástupcem se stal Adam Silver. Ještě téhož roku byl Stern uveden do basketbalové Síně slávy (the Naismith Memorial Basketball Hall of Fame).
Seznam nejzajímavějších událostí, které se udály za Sternovy vlády:
1. Přemístění šesti klubů (Clippers, Kings, Grizzlies, Nets, Hornets a SuperSonics)
2. Revoluce v oblékání – tzv. „Dress Code“
3. Sedm zcela nových klubů (Hornets, Timberwolves, Heat, Magic, Grizzlies, Raptors a Bobcats)
4. Finálová trofej přejmenována na Larry O'Brien Trophy
5. Cena pro MVP finále přejmenována na Bill Russell Finals Most Valuable Player
6. Čtyři výluky (1995, 1996, 1998-1999 a 2011)
David Stern vládl NBA rovných 30 let. Jakmile ji po Larrym O’Brienovi převzal, brzy ligu v popularitě dotáhl na do té doby suverénní NFL, sponzoři se mohli přetrhnout s nabídkami a sledovanost finále získala sledovanost Světové série v baseballu. NBA nabídla všechno, co mohla, aby získala zájem. Některé věci fungovaly, jiné ne.
Na konkrétní Sternovy kroky se podíváme v příštích dílech.