Dynastie Celtics

Před sezónou 1956-1957, Celtics získali dva budoucí členy Síně slávy, forwarda Toma Heinsohna a defenzivně laděného centra, Billa Russela. Posilněn o tyto dva hráče, zakončil Boston sezónu s bilancí 44-28. Cousy znovu zaznamenal nejvíce asistencí (průměr 7,5), bodový průměr měl 20,6 a získal tak cenu pro nejužitečnějšího hráče ligy, ke které přidal i cenu pro nejužitečnějšího hráče zápasu All-Star. Celtics se dostali do finále NBA, kde díky Cousymu v útoku a Russelovi v obraně, dokázali porazit Hawks, za které válela legenda Bob Petit, v poměru 4-3 na zápasy. Cousy konečně vyhrál svůj první titul.

V sezóně 1957-1958, měl "Cooz" znovu skvělé statistiky, znovu měl nejvíce asistencí, znovu byl jmenován do All-Star zápasu, ale také do prvního týmu NBA. Celtics znovu dokráčeli až do finále, kde na ně čekala, stejně jako rok předtím, Atlanta. Cousyho tým se musel obejít bez zraněného Russela, což byla až moc velká ztráta. Hawks finále vyhráli v poměru 4-2. Toto bylo Cousyho poslední prohrané finále.

V následující sezóně se Celtics dostali znovu na vrchol. Cousy měl průměr bodů znovu přes 20, také obhájil krále asistencí. V zápase proti Minneapolis vytvořil nový rekord v počtu asistencí v zápase (28), který byl zlomen až 19 let později. Celtics neměli v play off konkurenci a ve finále dokázali zničit Minneapolis Lakers (i díky celkovým 51 Cousyho přihrávkám, což je dodnes platný rekord ve čtyř zápasové sérii) tzv. "sweepem", 4-0 na zápasy. Další sezóna byla pro Boston znovu vítězná, ve finále vyhráli nad Hawks 4-3. O rok později, dvaatřicetiletý Cousy poprvé po 8 letech nevyhrál korunu pro krále asistencí, ale i přesto jeho tým navlékl další prsten, tentokráte Celtics vyhráli ve finále 4-1 proti Atlantě.

V sezóně 1961-62, se Cousy ve svých statistikách mírně zhoršil. Poprvé po 10 letech nebyl zvolen do prvního týmu NBA (byl zvolen do druhého týmu NBA), ale to mu jistě nevadilo, jelikož po dvou vyrovnaných sériích v play off, proti Philadephii a Los Angeles Lakers, znovu obhájili titul. Zvláště dramatické bylo finále proti L.A., kdy v sedmém zápase rozehrávač Lakers, Frank Selvy, neproměnil rozhodující buzzer beater. Stejný soupeř, tedy L.A. Lakers, čekal na Boston ve finále i v následujícím roce. Celtics dokázali svého soupeře porazit znovu, tentokráte v poměru 4-2. Právě v šestém utkání finále, což byl pro "Cooze" jeho poslední zápas v kariéře, se ve čtvrté čtvrtině tento rozehrávač zranil a musel být odnesen na lavičku. Do hry se vrátil, když Celtics vedli o bod a i když Cousy nezaznamenal již ani bod, tento emoční moment dovedl bostonské hráče k vítězství 112:109. Po ukončení zápasu, dojatý Cousy vyhodil míč směrem ke stropu.

Bob Cousy ukončil kariéru v 35 letech. Slavnostní ceremoniál je v Bostonu znám, také jako "Boston Tear Party" (párty slz v Bostonu), kdy obecenstvo donutilo dojatého Cousyho prodloužit jeho slavnostní řeč, z plánovaných 7 minut, na 20. Prezident USA, John F. Kennedy tehdy pronesl: "Hra nese nesmazatelnou stopu tvých vzácných dovedností a tvé soutěživé odvahy."