Čas na vyplacení ze smlouvy. 8 nejlepších případů poslední dekády

01. 03. 2015, 13:30 » Analýzy - Autor: Michal Horáček

(zdroj: Nbasket.cz)

Přichází období, kdy veteráni škemrají o vyplacení ze smlouvy a následně se snaží o poslední vzkříšení svých skomírajících kariér. Letošní velká jména zahrnovala Kendricka Perkinse (Utah) a Amar'e Stoudemirea (New York)

Stejně jako hráči hledají nové působiště, i kluby se poohlíží, kým ještě v březnu po Trade Deadline vyztužit svou soupisku. Podobná situace přichází každý rok. Obvykle se nestává, že by nově příchozí „veterán“ dokázal uskutečnit tolik potřebné a očekávané změny a týmu opravdu reálně pomoci. Přece jen, v březnu je již obvykle to nejlepší zboží rozebráno. I tak zde však máme několik výjimek. Podívejme se na osm nejlepších za poslední dekádu.

8. Beno Udrih (Memphis, 2014)

Když se v minulé sezóně upsal celku Grizzlies, očekávání od tohoto rozehrávače nebyla příliš vysoká. S trenérem Scottem Skilesem se pohádali na krev a pod taktovkou Mikea Woodsona se jeho herní výkony zhoršovaly každým dnem. Ale navzdory tomu přispíval Udrih v prvním kole playoff proti Oklahomě solidním průměrem 8 bodů (s perfektní úspěšností) a jeho stabilní výkony mu přinesly prodloužení smlouvy v Memphisu i po skončení sezóny. Aktuálně působí jako konzistentní náhrada za rozehrávačskou jedničku, Mikea Conleyho a Memphis je s jeho službami velmi spokojený.

7. Derek Fisher (Oklahoma City, 2012)

Stárnoucí Fisher naskočil do rozjetého vlaku Thunder na konci března 2012. Popasoval se tím náležitě a jeho dopad tým Thunder byl vskutku impozantní. Sehrál tak důležitou roli v doposud jediné cestě Thunder až do finále NBA (kde nakonec prohráli proti Miami Heat 4-1). Fisher za OKC nikdy nedal příliš mnoho bodů, jeho důležitost však tkvěla v momentech, kdy body dával. Nedal jich mnoho, ale vždy se jednalo o zlomové body v koncovce, kdy se nebál na sebe vzít zodpovědnost. A pak také přinášel autoritu, zkušenosti a vedení v té době mladičké kabině Thunder. Kevin Durant se za fanouška Fishera prohlašuje dodnes.

6. Dale Davis (Indiana, 2005)

Po čtyřech sezónách, kdy byl de-facto uvězněn v týmu Blazers a Warriors, se statný obránce vrátil ke kořenům - pozvednout vlajku týmu Pacers, kde strávil předchozích 9 sezón. Pacers byli po nechvalně známé rvačce s Pistons na pokraji rozpadnutí a každý obránce se jim hodil. Davis se svého úkolu zhostil bravurně a v playoff zaznamenával 7 bodů a 9 doskoků. Paradoxem je, že Indiana vypadla v playoff ve druhém kole právě proti svému rivalovi – Bad Boys z Detroitu.

5. Gary Payton (Boston, 2005)

Gary začal sezónu v týmu Celtics. Pak byl vyměněn do Atlanty a na konci února se opět vrátil do Bostonu, takže technicky do naší skupiny spadá. Payton tou dobou nebyla už žádná superstar. Ale málokdy se Vám stane, že v březnu seženete volného hráče, který je schopný mít v playoff dvojciferný počet bodů na zápas. Paytonovi, zvanému „The Glove“ se to podařilo. Boston sice vypadl proti výše zmíněnému Dale Davisovi z Indiany v prvním kolem, ale Payton v této sérii zaznamenal v průměru přes 10 bodů na zápas.

4. J.J. Hickson (Portland, 2012)

V tomto případě byl vítěz spíše Hickson než samotný Portland. Atletický forward využil možnosti hrát za tým, který usiloval o pozici v loterii, a proto dostával Hickson příležitostí více než dostat. Získával ztracené sebevědomí, zlepšoval se a nakonec měl v průměru přes 15 bodů a 8 doskoků na zápas. Dokonale tak vzkřísil svou skomírající kariéru, která v Sacramentu nevypadala příliš nadějně. Hickson po sezóně podepsal s Portlandem prodloužení smlouvy na 4,1 milionu dolarů a dařilo se mu i nadále.

3. Alonzo Mourning (Miami, 2005)

Zo v podstatě odmítl hrát za Raptors, kteří ho v tradu dostali z New Jersey a byl raději vykoupen ze smlouvy. Nic ho však nemohlo učinit šťastnějším, protože podepsal v Miami a jako dokonalý obranný specialista zaskakoval za Shaquillea O'Neala. Hned v následujícím roce byl odměněn prstenem šampionů.

2. Tim Thomas (Phoenix, 2006)

Pokud jste měli kdy možnost hrát se Stevem Nashem v jeho nejlepších letech, přineslo Vám to hned dva benefity: Vaše výkony stoupaly a Vy jste za to dostal řádně zaplaceno. A přesně to se stalo i Thomasovi. Čahoun Tim v New Yorku naprosto vyhořel. V Suns se pak naprosto obrátil. V playoff dal hned v prvním zápase proti Lakers 22 bodů a 15 doskoků. Celkově pak zaznamenal několik vítězných střel, průměroval přes 15 bodů na zápas a i jeho zásluhou dokráčeli Suns až do konferenčního finále. V létě se pak připojil ke Clippers, kteří mu nabídli pohádkových 24 milionů dolarů za následující 4 roky.

1. Boris Diaw (San Antonio, 2012)

Trucující francouzský pivot, který v Charlotte trpěl výraznou nadváhou, se stal součástí mistrovského celku až překvapivě snadno. Všestranný Diaw opustil Bobcats, kterým se podařilo vyhrát v sezóně pouhých 7 utkání a bez problémů přešel na systém Gregga Popoviche a i po třech letech zůstává i nadále klíčovým hráčem Spurs. Po dvou účastech ve finále teď vlastní i prsten šampionů.