Na NBA nemáš, slýchával. Teď má hrdina Toronta titul i rekord
17. 06. 2019, 09:00 » Perličky - Autor: Šimon Sedlařík
(zdroj: Nbasket.cz)
Basketbalový svět se jen pár dní po ukončení další sezony v NBA rozdělil na dvě poloviny. Jedna, přirozeně, hltá novinky v podobě výměny Anthonyho Davise do Lakers nebo spekulací ohledně trejdu Chrise Paula. Druhá si užívá dozvuky mistrovských oslav v Torontu. Raptors, dlouhou dobu jen „tým pro základní část“, urvali proti favorizovaným Warriors svůj první titul v historii. Jejich příběh má hned několik hrdinů – a jedním z nich je pětadvacetiletý Fred VanVleet.
Rozehrávač s kavkazskými kořeny se v play off vypracoval v klíčového náhradníka kanadského celku. Ve finále průměrně odehrál 35,5 minuty a nastřílel 16 bodů (obě čísla byla v týmových statistikách třetí nejvyšší). V závěrečném duelu série pak zaznamenal 22 bodů a trefil pět trojek.
I Stephen Curry, hvězda poraženého obhájce titulu, nešetřil chválou: „Je to velký hráč. Trefil těžké střely, a když byl míč v jeho rukou, nikdy nepanikařil. Ano, soupeř měl více výborných kluků, ale on byl tím, kdo se s finálovou výzvou popasoval nejlépe. Teď může zaslouženě slavit.“
A nejen on. V Rockfordu v Illinois, kde basketbalista vyrůstal a chodil na střední školu, sledovalo jeho závěrečné vystoupení proti Warriors u obřích obrazovek přes 6000 lidí. Následně město zaplavily hráčovy plakáty s příznačnou přezdívkou „The North Star“ (Hvězda severu). „Jsme na Freda patřičně hrdí. A on to moc dobře ví,“ prozradil v rozhovoru pro Forbes starosta Tom McNamara.
VanVleet překvapil nejen fanoušky, ale také experty. Vždyť ještě před několika lety se mluvilo o tom, že se do NBA zřejmě nikdy nepodívá. Byť na střední škole zářil a univerzitě Wichita State dokonce v roce 2013 pomohl – kromě základní části bez jediné porážky – k účasti ve Final Four NCAA, na průnik mezi elitu to nevypadalo. Nepomohl ani draft 2016, kde vůbec nezaznělo jeho jméno.
„Vzhledem k tomu, že Fred nepatřil mezi nejvyšší a nejatletičtější hráče, mu kariéru v NBA nikdo nepřisuzoval. Nebyl zkrátka tou sexy volbou, neměřil dva metry,“ vzpomínal asistent trenéra z univerzity Joe Danforth, mimochodem Fredův náhradní otec (ten skutečný byl zabit v přestřelce mezi drogovými dealery v roce 1999). „Lidé ovšem neviděli jeden důležitý aspekt: Fred je rozený vítěz.“
D-League, odrazový můstek ke hvězdám
Pravda, 183 centimetrů vysoký basketbalista se po draftovém neúspěchu nevzdal, o čemž svědčí fakt, že tehdy odmítl hned dvě nabídky. Nezaručovaly mu místo na soupisce v NBA, pouze v nižší D-League. Mířil výš, a tak podepsal kontrakt s Raptors, kde měl v Letní lize garanci tří utkání a mohl se předvést. Jak to dopadlo? Už v červenci talentovaný mladík podepisoval víceletou smlouvu.
Nemyslete si, coby nedraftovaný nováček zprvu mnoho prostoru nedostával. První ročník strávil téměř celý na farmě s týmem Raptors 905. Měl ovšem kliku – trenér Jerry Stackhouse, bývalá hvězda Pistons, Mavericks nebo Wizards, se VanVleetovi věnoval a brzy rozpoznal jeho potenciál. „Fred je neuvěřitelný. Je nesmírně soutěživý, inteligentní a má obrovské srdce,“ chválil svého svěřence.
Nebylo proto překvapením, že sezona, zakončená titulem v D-League a průměry 16,9 bodu a 7,6 asistence, vyvrcholila povoláním do prvního týmu. Slušný kariérní vzestup tak mohl pokračovat. V následujícím ročníku skončil VanVleet nejen mezi kandidáty na nejlepšího šestého hráče soutěže, ale byl i jediným náhradníkem v top dvacítce ve statistice plus/mínus.
Recept na úspěch? Žádný spánek, hodně dětí
Letos se pak pětadvacetiletý playmaker dočkal dvou nejsladších teček. Ta první je ryze basketbalová: kromě titulu byl jediným hráčem mimo vítěze Kawhiho Leonarda, který získal bod v hlasování o MVP finále. Navíc je s 16 trojkami z lavičky novým finálovým rekordmanem, když odsunul do pozadí takové pojmy jako Robert Horry nebo J.R. Smith (oba dosud na čele s 15 trojkami).
Ta druhá je životní: během úspěšné jízdy vyřazovacími boji se mu a jeho přítelkyni narodil syn Fred Jr. Potomek měl na tátovu hru zásadní vliv, vždyť před jeho příchodem na svět si VanVleet v play off připisoval pouhé čtyři body s 26% střelbou z pole. A na konci? Osm bodů, téměř 40 % z trojky, výkon rostoucí zápas od zápasu, který vygradoval již zmíněnými statistikami ve finálové sérii.
Sám rozehrávač se o své ratolesti nechtěl příliš vybavovat: „Napište si o tom story, jakou chcete, mě to ani moc nezajímá. Rodina je pro mě vším, o tom žádná, nicméně o úspěchu týmu rozhodly jiné věci. Máme spoustu talentu. Když navíc makáte naplno, můžete být jedineční. Přesně to se nám podařilo.“
Mimochodem, VanVleeta nyní v Torontu čeká poslední rok smlouvy, kontrakt má podepsaný do léta 2020. Pokud z nastavené laťky nesejde, následující období mu rozhodně vydělá více než „jen“ osmnáct milionů dolarů za dva roky, což je suma, na níž se dohodl s vedením Raptors na začátku loňského července.
Proč by ne? Recept na úspěch je podle něj jednoduchý: „Žádný spánek, hodně dětí. Pak už jen stačí vyběhnout na hřiště a uvolnit se.“ Posléze vážněji dodal: „Chápu, že nejsem ten nejúžasnější atlet. Ale moje osobnost, basketbalové IQ a způsob, jakým hru řídím… Na ty se můžu vždycky spolehnout.“
Pište si, že VanVleet nemluví do větru. Vždyť právě tyto aspekty mu vynesly v NBA, kde o něj ještě nedávno nikdo nestál, úspěch i zasloužený respekt. A těšit ho může i fakt, že v pětadvaceti letech zdaleka nemusí mít to nejlepší za sebou.