I hvězdy mají své dny... Pořádně se přepočítal ten, kdo si myslí, že kromě tréninku a životosprávy nemusí milionáři z NBA řešit vůbec nic. I v této lize vznikají absurdní situace, které připomínají hašteření chlápků ze soutěží pro zábavu. Jak ale vypadá opravdový „den blbec“ v NBA? Jalen Rose, a vlastně i jeho tehdejší zaměstnavatel Raptors, o tom určitě něco vědí.

Jednalo se o docela normální odpoledne roku 2006. Historicky roku, během něhož získala Černá Hora nezávislost, zemřela maďarská fotbalová legenda Ferenc Puskás a v kinech běžela v pořadí už jedenadvacátá bondovka Casino Royale.

Co se týče basketbalu, tak víme, že Kobe Bryant v lednu nastřílel právě zmíněným Raptors v současnosti nedostižných 81 bodů. My se však vrátíme k incidentu, jenž se odehrál ještě o týden dříve.

V Air Canada Centre zrovna skončil trénink hokejistů Maple Leafs, kteří se stále vzpamatovávali z den starého debaklu 1:6 od Vancouveru. Led se pomalu odklízel, vytíraly se schody. Večer totiž hale vládli basketbalisté.

Ještě doma se na zápas chystal i Jalen Rose. Někdejší hvězda Bulls či Pacers byla v této sezóně jen svým vlastním stínem a už delší dobu se mluvilo o tom, že se bude stěhovat. Koneckonců deadline pro výměny se blížil...

Stůj! Tady smí jen domácí

Ten den zajížděli do kanadského velkoměsta Knicks. Utkání mělo být specifické v tom, že mezi oběma kluby probíhala jednání, která právě Rose mohla na Manhattan už brzy poslat.

„Prý už byli ve městě a já jsem pořád neměl jasno. Už den předtím jsem něco zaslechl, asi to bylo vážné, a čekal jsem, že se možná brzy budu balit,“ popisuje Rose s odstupem více než deseti let. „Zvláštní pocit. Vlastně jsem usínal s tím, že je těžké říct, kde budu hrát zítra. Nejistota.“

Ráno zvonil michiganskému rodákovi telefon. „Výměna asi proběhne dneska nebo zítra, ale nic se neboj. Normálně přijď na předzápasovou střelbu,“ sdělil mu nový generální manažer Toronta Wayne Embry. A tak se hráč chystal na utkání jako už mnohokrát předtím.

„Počítal jsem s tím, že večer je zápas. Knicks se mi vůbec neozvali, což nebývá zvykem, tak mě vůbec nenapadlo, že by se něco mělo stát,“ tvrdil Rose.

Jenže to se přepočítal. O několik hodin později, když se v hale hlásil k utkání, se stalo něco nečekaného a na NBA nevídaného.

„Nikam nejdeš, za Raptors nehraješ,“ sdělil mu stroze vysoký muž s nápisem Security na zádech. „Soupeř má šatny jinde.“

Když se nemůžeš přidat... Zkus je porazit?

Ukázalo se, že si obě strany plácly jen pár minut předtím, než Rose přijel ke stadiónu. Bohužel pro něj se však nikdo neobtěžoval mu oznámit, jak se vlastně věci mají.

„Bylo to opravdu divné,“ popisoval Rose. „Nikdy jsem už pak nedostal šanci si do své šatny zajít. Představte si to! Jeden den trénujete v hale, kde jste už bezmála tři sezóny, máte tam své místo, plno věcí. Máte tam boty, fotky, další osobní věci. Uplyne jen pár hodin a někdo vám sdělí, že si je už ani nemůžete odnést.“

Co teď? Rozčilený a bezradný Rose se poprvé v kariéře ocitl v situaci, kdy doslova netušil, kam jít. Má se do své šatny probít a udělat skandál, nebo má odejít zpátky domů a ukázat, že je nad věcí?

Zvolil třetí variantu. Popošel jen několik desítek metrů doprava, prohodil pár slov s pořadateli a ochrankou a zaklepal na dveře, na kterých stálo: New York Knicks. Úsměvný příběh byl na světě, o motivaci měl Jalen postaráno.

Nakonec však pochopitelně nastoupit nemohl - veškeré papírování se odložilo až po zápase. Hráč nicméně nelenil. Aby ukázal, jak hluboce je uražen, přisedl si ke svým novým spoluhráčům na lavičku a za hlasitého povzbuzování tam zůstal až do konce. A to nebylo všechno.

„Šel jsem si k nim sednout a po zápase jsme všichni zamířili do letadla. Během hry mi někdo domluvil bydlení, takže jsem s nimi rovnou odletěl do New Yorku,“ usmívá se nynější analytik ESPN. „To pro mě prostě bylo typické. Chtěli asi testovat můj profesionalismus, tak jsem prostě ukázal, co a jak.“

S některými bývalými spoluhráči však zůstali přáteli. Když třeba Morris Peterson trefil na konci první čtvrtiny utkání svůj pokus téměř z poloviny hřiště, oba na sebe se smíchem křičeli, a to i přesto, že už byli oba na opačných stranách. Právě díky těmto dvěma se na - v té době - průměrné Raptors dobře dívalo, basketbal si totiž jaksepatří užívali...

Pro pořádek nezapomeňme dodat, že Raptors tehdy rozdrtili Knicks 129:103.

Z hráče komentátorem

V Knicks pak Rose ukončil sezónu, pro tu následující se přestěhoval do Phoenixu. Tam už ale odehrál pouze 29 zápasů, ve kterých se na hřiště dostal průměrně na osm a půl minuty a přispíval necelými čtyřmi body. S věčně bolavými koleny už zkrátka rychlé tempo Suns nestíhal... V play-off se pak objevil jen jednou - ve svém posledním devítíminutovém vystoupení proměnil jeden pokus z pole a zůstal na dvou bodech.

Poté se rozhodl přesedlat na kariéru komentátora a analytika. Muže, jenž získal i bakalářský diplom na marylandské univerzitě, takto zná především mladší generace fanoušků. Nezapomínejme však, že Rose kdysi býval hvězdou.

A i přes zmíněné faux pas před šatnou Raptors si basketbal i vše okolo něj hlavně užíval. K detailnímu hráčově profilu se dostaneme jindy, láska ke hře se však zmínit musí.

O tu jde přece především, ne?